V posledních letech se na parkovištích obchodních center a supermarketů stále častěji objevují tzv. doplňkové poplatky za parkování, označované někdy také jako „výzvy k zaplacení“ nebo dokonce neformálně „mandáty“ za nesprávné stání. Typickou situací je chybějící lístek z automatu, parkování déle, než dovoluje provozní řád, nebo odstavení vozidla mimo vyznačené místo. Mnozí řidiči se ptají: Doplňkové poplatky za parkování: Jsou opravdu povinné?
Odpověď není tak jednoznačná, jak si mnozí myslí. Tyto platby totiž nejsou oficiálními pokutami uloženými policií či městskou policií, ale jedná se o soukromý nárok správce parkoviště. V praxi se jedná o smluvní vztah: pokud řidič využívá parkoviště, souhlasí s jeho provozním řádem, a tím umožňuje správci účtovat poplatky za jeho porušení. Otázkou ovšem zůstává, jak silná je vymahatelnost těchto poplatků.
Právní síla takových výzev
Samotný papírek za stěračem, označený jako „výzva k zaplacení“, nemá povahu úředního rozhodnutí. Je to spíše forma upomenutí, kterou chce provozovatel parkoviště vyvolat dojem nevyhnutelné povinnosti uhradit částku. Ve skutečnosti má ale tato výzva právní význam pouze tehdy, když se celá věc dostane k soudu. Teprve soud může rozhodnout, zda je řidič povinen částku skutečně zaplatit. Mnoho lidí se mylně domnívá, že jde o běžnou pokutu jako od policie, a proto platí bez dalšího zkoumání.
Jak provozovatelé zjišťují údaje o řidiči?
Aby správce parkoviště mohl vymahat pohledávku, potřebuje vědět, kdo je majitelem vozidla. V Polsku se k tomu používá Centrální evidence vozidel a řidičů (CEPiK). Tato databáze ovšem zahrnuje pouze vozidla registrovaná v Polsku. Pokud má automobil zahraniční registrační značky, je situace zcela odlišná – provozovatel se totiž k údajům o zahraničních vlastnících běžně nedostane. Neexistuje jednoduchý evropský mechanismus, který by umožňoval řetězení těchto požadavků u běžného civilního nároku.
To v praxi znamená, že pokud dojde k překročení pravidel parkoviště řidičem z cizí země, šance na reálné vymožení doplňkového poplatku jsou minimální až nulové. Proto se ve většině případů společnosti spravující parkoviště o skutečné právní kroky vůbec nepokoušejí – bylo by to příliš komplikované a nákladné.
Jsou doplňkové poplatky za parkování opravdu povinné?
Formálně vzato jde o civilní smluvní nárok – tedy nikoliv o veřejnoprávní sankci. Pokud by se věc dostala k soudu a správce dokázal, že řidič skutečně porušil pravidla parkování, teoreticky by spor mohl vyhrát. V běžném životě ale takto postupuje jen zlomek provozovatelů parkovišť. Většinou totiž počítají s tím, že řidiči zaplatí tzv. „pro jistotu“, často v domnění, že se jedná o plnohodnotnou pokutu. Reálná vymahatelnost je přitom velmi nízká, zejména u zahraničních řidičů.
Praktické důsledky pro řidiče
Pokud obdržíte takovou výzvu, je důležité si uvědomit, že nejde o státní pokutu. Z právního hlediska se jedná pouze o soukromý požadavek, který by musel být potvrzen soudem. To, zda poplatek zaplatíte či nikoliv, je tedy spíše otázkou vaší strategie – někdo raději uhradí, aby měl klid, jiný se rozhodne, že nebude platit, když ví, že vymahatelnost je sporná. V každém případě je ale vhodné se seznámit s provozním řádem parkoviště a nebrat doplňkový poplatek automaticky jako „mandát“.
Na závěr lze říci, že doplňkové poplatky za parkování nejsou ze zákona přímo povinné v tom smyslu, že by šlo o úřední rozhodnutí. Jedná se o soukromý nárok, který je vymahatelný jen prostřednictvím soudu. U vozidel registrovaných v zahraničí je jejich vymáhání navíc prakticky nemožné, protože provozovatel nemá přístup k údajům o majitelích v jiných státech. Proto otázka Doplňkové poplatky za parkování: Jsou opravdu povinné? má v praxi velmi jednoduchou odpověď: povinnost existuje jen teoreticky, avšak prosadit ji je ve většině případů iluze.
Text vznikl na základě příspěvku ve skupině na Facebooku, kde si uživatelé navzájem radí ohledně placení za podobné „pokuty“.
